Úvodní stránka Blog Vzkaz z Osvětimi: Na dějiny by se nemělo zapomínat

Vzkaz z Osvětimi: Na dějiny by se nemělo zapomínat

Dějiny je dobré si připomínat a brát si z nich poučení. O hrůzách druhé světové války to platí dvojnásobně. Nahlédnout do bran Osvětmi by měl za život každý z nás.

Ne, na našich hrobech nehnijí kříže,

ne, nejsou tam věnce, ni tepané mříže.

Začíná báseň, která je vytesána do kamene v přízemí jednoho z muzejních domů, kde jsou zachyceny nejděsivější okamžiky novodobých dějin. Několik působivých řádků textu je zakončeno mrazivým povzdechnutím: “My mrtví žalujem!”

Právem všichni mrtví Židé, Romové, politicky nepohodlní lidé a mnoho dalších mohou žalovat. Vždyť Osvětim, kde se nachází ono zmiňované muzeum, byla za druhé světové války vyhlazovacím táborem, kde v plynových komorách našlo konec na 1,5 miliónů lidí. Děti, ženy, muži bez rozdílů národa, etnika, povolání či vyznání. Přesná čísla nejsou známa. Jednak neexistují záznamy z posledních měsíců tábora a druhak tady probíhalo i nesčetně nehumánních experimentů. Za většinou z nich stojí nechvalně proslulý Josef Mengele.

Hned tři tábory hrůzy

Auschwitz I a Auschwitz-Birkenau, česky Březinka, jsou dva ze tří známějších táborů, které jsou součástí koncentračního tábora Osvětim. Před vstupem do prvního z nich se nachází nápis Arbeit macht frei (volně přeloženo do češtiny “práce osvobozuje”). Vzhledem k Hitlerovým plánům a řešení konečné židovské otázky byla Osvětim (Auschwitz I) kapacitně nedostačující. Proto došlo ke stavbě Březinky, která se nachází cca 3 km od vesnice Osvětim.

Při slově Březinka se většině vybaví příjezdová brána s vlakovými kolejemi, které vedou k nakládací rampě. Právě tady stráže nelidsky dělili přijíždějící na dvě skupiny - práce schopné vězně a ty, kteří pokračovali přímo do plynových komor. Tábor byl zřízen začátkem jara (v dubnu) 1940 na příkaz Heinricha Himmlera. Kolik nevinných bylo na rampě posláno do domnělých koupelen, se asi přesně neví. Velitel tábora Rudolf Höss při Norimberském procesu uvedl číslo 3 miliony.

Pokud některý z vězňů měl “štěstí” a byl přes veškeré útrapy natolik silný, tak odcházel do posledního nejméně známého tábora v Monowicích. Auschwitz III, neboli tábor Monowice, byl pracovním táborem.

Smutná procházka, kde kráčela smrt

Auschwitz I je celý areál zachovalých bývalých domů a věznic včetně popravčích a vyslýchacích místností. Vskutku paradoxní si uvědomit, že uprostřed vězení bylo další vězení. Na jednom konci může návštěvník nahlédnout i do samotných plynových komor, za kterými se tyčí šibenice. Z komínů se už nekouří, přesto vám mráz projede po zádech. Nejenom v chladnějších měsících, kdy je celý pobyt v Osvětimi autentičtější.

Auschwitz I i Březinka jsou přístupné veřejnosti za poplatek. Mezi tábory vás převeze bezplatný autobus. Pouze je potřeba myslet na zvýšený zájem turistů a do Auschwitz I se objednat předem. Nebo vyčkat do čtyř hodin odpoledne, kdy už je vstup volný, ale bez průvodce a audiovizuální techniky.

Za prohlídku stojí dům věnovaný českým a slovenským vězňům. Tady angličtinu návštěvník nepotřebuje. Naopak z básně “My mrtví žalujem!” ho bude zábnout ještě v Březince. Tady se naopak může projít podél rampy až k samotným zbytkům plynových komor. Dnes už z komínů dým nestoupá ani do nich nevstoupíte. Podobně jako většina tábora v Březince byly budovy i pece na konci války prchajícími Němci vypáleny.

 

Dějiny je potřeba si připomínat. O to více, když druhá světová válka se brzy stane mrtvými dějinami. Nebudou žijící svědci, kteří by mohli vypovědět hrůzy zažité na vlastní kůži. Několik z posledních jde potkat jako průvodce při prohlídce. Ale už nezbývá mnoho času. Každý by tak měl stanout na tomto místě, kde vládla hrůza, bezmoc i naděje v lepší zítřky. S námi se do polské Osvětimi můžete podívat v rámci zájezdu Jeden den v táboře Osvětim.

Kontakt

METAL - FRUT, spol. s r.o.
Nádražní 674
664 42 Modřice

O Nás

katalog

Tištěný katalog zájezdů
zasíláme zdarma na vaši adresu

Stačí zadat adresu a katalog je na cestě k Vám